Ostwind
Souběžně s vývojem protiletadlového tanku Wirbelwind probíhal v roce 1944 i vývoj sesterského typu s názvem Ostwind. I tento stroj byl tedy založen na podvozku tanku PzKpfw IV, konkrétně Ausf. J. Na podvozku vyrostla shora otevřená, plně otočná, pancéřová věž šestiúhelníkového půdorysu. Ta chránila bojový prostor jednohlavňového rychlopalného kanonu Flak 43 ráže 37 mm. Síla pancéřových desek věže byla na všech místech 25 mm. Ve spoji dvou čelních stěn věže byl kanál pro horizontální pohyb hlavně při míření. Plechy spodní a horní poloviny věže spolu svíraly ostrý úhel. To zvyšovalo odolnost stěn proti ostřelování. Stěny věže byly dost vysoké takže kompletně skrývaly sedící obsluhu kanonu. Shora ovšem zůstala věž otevřená kvůli výhledu a kvůli odvádění splodin vznikajících při intenzivní střelbě. Vezená zásoba munice pro hlavní zbraň byla 1000 nábojů. Stroj disponoval ještě doplňkovou výzbrojí v podobě kulometu MG 34 instalovaného, stejně jako u původního tanku, vpravo v čelním pancíři trupu.
Posádku stroje tvořilo pět mužů - řidič a radista sedící uvnitř trupu stejně jako u tanku Panzer IV, velitel a dva nabíječi. Tři posledně jmenovaní měli svá stanoviště v otočné věži. Velitel sloužil zárověň jako střelec z kanonu a seděl přímo za ním. Nabíječi seděli oba vedle sebe vlevo od kanonu a kolmo k němu. Mezi sebou měli zásobu střeliva, ze které braly nové zásobníky a nabíjeli do kanonu
protiletadlový tank Ostwind
