Německá technika z 2. sv. války

Když začala firma Daimler Benz od roku 1929 dodávat německé armádě, tehdy ještě pouze šestikolové, obrněné vozy SdKfz 231, objevily se velmi brzy požadavky nových uživatelů na zlepšení schopnosti vnější bezdrátové komunikace strojů. Odpověď konstruktérů přišla záhy v podobě stroje SdKfz 232, který nesl rozšířenou radiovýbavu a byl opatřen silnou rámovou anténou. Toto řešení se ovšem neukázalo být tím pravým, protože instalace výkonnější komunikační aparatury zmenšila vnitřní prostor posádky a přinesla jejím členům značné nepohodlí. A právě tento problém přivedl na svět další radiovůz založený na stejném základě jako obě zmíněná vozidla, vůz jenž dostal označení SdKfz 263.

Vnitřní prostor byl u nového radiovozu zvětšen odstraněním věže a jejího otáčivého mechanismu. Na jejím místě se objevila nová pevně umístěná nástavba podobného tvaru. Další prostor se uvolnil demontáží kanonu. V nové neotočné nástavbě byl u SdKfz 263 umístěn pouze kulomet MG 34. Rámová anténa se táhla přes více než polovinu půdorysu stroje. Na zádi byla anténa uchycena dvěma pevnými nosníky ke korbě motorového prostoru, další dva nosníky pak byly upevněny k nástavbě na místě původní věže. Jelikož tato nástavba nebyla otočná, nepředstavovalo upevnění nosníků antény k ní, žádný technický problém.